Vaše příběhy

Na mou pozici bych se na Slovensku jako začátečník nedostala jen tak lehce

20 července, 2021

Zuzka bydlí od února 2020 v Krakově, momentálně v městské části Kazimierz. Donedávna pracovala v oblasti digitálního marketingu a nyní vyhlíží svou další výzvu. Jak Zuzka vidí Krakov svýma očima a jaké byly její začátky? To se dozvíte na následujících řádcích.

Žila jsi už někdy předtím v cizině? Proč ses rozhodla pro Polsko?

Přes léto jsem pravidelně jezdila na Work and Travel tábory do Ameriky. Celých pět let na vysoké škole. Tam jsem nasbírala zkušenosti s cizými jazyky, kulturou i cestováním obecně. Po výšce se mi ještě nechtělo do práce, tak jsem vyrazila s kámoškama do Asie. Tam jsem byla od srpna do listopadu 2019. Pobyla jsem potom ještě chvíli doma s rodinou a od Nového roku jsem si začala hledat práci.

Polsko jsem si vybrala hlavně kvůli tehdejšímu příteli. On byl Makedonec a tak jsme se dohodli, že si vybereme neutrální půdu, kde ani jeden z nás nebude doma. Polsko byla to vlastně naše poslední možnost, u které jsme nakonec skončili úplně náhodou.

Jak sis hledala práci?

Na Ahoy Career jsem viděla inzerát na super atraktivní pozici, kde byla potřeba angličtina a dokonce ta pozice souvisela i s mým vystudovaným oborem. Nebyla to však pozice v klasickém marketingu, ale v digitálním marketingu. Tak jsem napsala Zdenkovi Fedešovi. No a Zdenko mi zavolal zpátky a mluvili jsme spolu tehdy asi hodinu. To jsem byla ještě na Slovensku. Přijímací pohovor přímo do firmy jsem absolvovala na dálku. Do Krakova jsem tedy jela s tím, že práci už jsem měla zajištěnou.

Jak probíhalo stěhování?

Bydlela jsem nějaké dvě nebo tři hoďky jízdy autem od Krakova. Takže jsme s mamkou sedly do auta a naplánovaly si takovou dámskou jízdu, poté co vybereme byt.

Jak sis hledala ubytování?

Když se člověk stěhuje do nového města, tak většinou nepozná jednotlivé městské části. Takže já jsem věděla jen zhruba, kde si hledat ubytování, respektive která část Krakova je fajn. A v den příjezdu do města jsem si domluvila asi 5 prohlídek. Už to nikdy neudělám. Přijela jsem s mamkou a byly jsme si jisté, že jeden z těch pěti bytů určitě vybereme. Byty ale byly roztroušený po celým městě, takže jsme nakonec stihly jen dvě nebo tři prohlídky. I když některé byty vypadaly hrozně, nakonec se nám podařilo vybrat.

Jaká vzpomínka se ti vybaví při tvých začátcích v Polsku?

Když jsme byli na jedné prohlídce bytu, stáli jsme v uličce a mamka na mě: “Všimni si, co to visí nahoře na těch káblech.” Víš, co to znamená, když jsou tam zavěšené tenisky? To je drogová oblast. Takže na mě mamka vyjela, jestli jsem se prý nezbláznila a šli jsme hledat jiné ubytování. Nakonec to dobře dopadlo.

Jakým jazykem v Polsku mluvíš?

Mám to namixované. Díky příteli umím srbsko-makedonsky. Samozřejmě v práci používám angličtinu, tak z 50%, je to ale techničtější angličtina. Druhých 50% mluvím slovensky. No a snažím se i polsky. S polštinou ale nemám problém. Na Slovensku máme nářečí – šarištinu, která je podobná.

Jaké tady máš kamarády?

Já jsem velmi společenský člověk. Měli jsme výborný kolektiv i v práci. Ale Slováky jsem ve městě snad nepotkala. Je tu strašně moc národností. Je tu hodně Turků, Španělů, Italů, Balkánců, atd. S Balkánci chodím ven nejčastěji. A když už jsem potkala Poláky, tak i s nimi jsem mluvila srbsky, protože to byli velcí fanoušci Balkánu.

Co děláš ve volném čase? Kam chodíš za zábavou?

Byla Corona, tak většinou když už jsem šla mezi lidi, tak k někomu na house party. Teď už se ale restaurace a bary v Krakově postupně otevírají.

Jak se ti tu žije v porovnání se Slovenskem?

Když jsem přijela do Krakova, tak jsem úplně spadla na zadek. Je to opravdu nádherné město. Dokonce hezčí než Praha. Je to město jako z pohádky. Jde vidět, že to je turistické město, o které se místní starají. Velmi se mi líbí místní architektura. A je tu výborná infrastruktura. Všude se dá dostat. Ať už tramvají, Boltem nebo na koloběžce. V Krakově má člověk taky možnost potkat velké množství “multi kulti” lidí. Je tu hodně umělců.

Celkově si ale myslím, že Poláci jsou oproti nám napřed. Ať už se to týká politiky nebo služeb. Není tu problém sehnat jakéhokoliv doktora. Kosmetické procedury jsou tu hodně rozšířené. Přijde mi, že tu má člověk i větší výběr co se týče módy, než například na Slovensku.

Co sis myslela o Polsku než jsi ho zažil na vlastní kůži?

Slováci nevnímají Poláky úplně pozitivně. Ne, že by byli nejhorší národ na světě, ale hlavně Slováci žijící v pohraničí mají zajímavé zkušenosti. O Polsku taky kolovalo pár kauz co se týče kvality dováženého jídla, třeba masa. 

Ale já sama vlastně nevím, proč se to tak traduje. Hlavně jsem ráda, že to tak nevnímají všichni.

Jak vnímají Poláci cizince?

Nesetkala jsem se s tím, že by Poláci odmítali cizince. Myslím si, že jsou zvyklí na turisty a většinou, když se s nimi dají místní do řeči, budou se jim snažit pomoct, jakkoliv vysvětlit co je třeba, i když nebudou znát jazyk.

Vnímáš nějaké zásadní rozdíly v polské a slovenské kultuře?

Poláci jsou neskutečně pracovití. Když to teď srovnám s naším sociálním systémem, tak mi jde až hlava kolem. Tady to funguje asi takto: Chceš něco? Tak běž makat. Běž do práce. Žádný válení doma.

Co ty a polská kuchyně?

Já to obecně nemám ráda, když přijde člověk do nové země a v obchodech tam mají úplně jiný potraviny. A člověk musí běhat, hledat a číst, aby našel to co potřebuje. A polská kuchyně mi bohužel vůbec nechutná. Nemám ráda pirohy na tisíc sladkých způsobů, ani nic jiného. Maximálně Zapiekanky bych zvládla. Já mám radši balkánskou kuchyni. Saláty, to je moje.

Co děláš v práci a jak ses na tuhle pozici dostala?

Do teď jsem pracovala v oblasti digitálního marketingu pro jednu světovou firmu. Dělala jsem zákaznickou podporu pro zákazníky z Česka a Slovenska. Na pozici jsem se dostala díky Ahoy Career. Myslím si, že v Polsku má člověk víc možností. Například na mou pozici by jsem se na Slovensku jako začátečník nedostala jen tak. Musela bych mít minimálně rok zkušeností.

Jací jsou tví kolegové?

Pracovala jsem hlavně mezi Slováky a měli jsme tam i dva nebo tři Čechy. Moje manažerka byla Ukrajinka, s kterou jsem ale mluvila anglicky. Celkově jsem měla skvělé kolegy.

Když bys měl možnost to změnit, přestěhovala by ses do Polska znova?

Ano, vůbec toho nelituju. Myslím, že jsem si vybrala dobře. Všechno mi krásně vyšlo, i ta Corona mi nakonec zahrála do karet. Byla jsem měsíc na tréninku, potom v práci asi týden a pak jsem šla na home office.

Zůstaneš v Polsku?

Těžko říct. Záleželo by na okolnostech. Když bych třeba do budoucna chtěla zakládat rodinu a měla tu už závazky, asi bych si vybrala k žití Krakov. Už to tady znám. Není to velké město, ale není ani příliš malé. Všechno je tu nadosah ruky. Ale kdyby jsi mi řekl, že mě v Gdaňsku čeká lepší práce, jedu tam. Nefixuju se na jedno místo.

Co bys vzkázala lidem, kteří o podobné změně, kterou jsi ty absolvovala, teprve uvažují?

Určitě se nebojte změny. Jděte do toho. Opravdu to Polsko člověka velice mile překvapí. Ve všem. Jak jsem říkala, jsou tady dost napřed.

Newsletter