Patrik žije v Polsku čtyri roky a pracuje na pozici team leader. Bydlí v Krakově, společně s kolegou z práce, který je Čech. Takže mají tradiční československou domácnost. Lidé z jeho nejbližšího okolí se mu stali rodinou. I proto se v nové zemi cítí jako doma.
Proč ses rozhodl přestěhovat do Polska?
To bylo zcela neplánované. Předchozí život jsem strávil na jedné pracovní pozici a hledal jsem nějaký nový impuls, který by mě posunul někam dále. Lidé v životě občas hledají něco jiného. Já jsem jen úplně náhodou hledal na internetu nabídky práce a zadal jsem si tam i zahraničí. Předtím jsem byl v zahraničí jen krátce na letních brigádách. Ale našel jsem nabídku a poslal jsem životopis. Práce byla zajímavá a hlavně šlo o nadnárodní společnost. Lákalo mě i to, že šlo o místo v Krakově. To bylo v mých očích velmi pěkné město. I když jsem si ho pamatoval jen ze školního výletu.
Dostal jsem odpověď a všechno pak proběhlo velmi rychle. Od momentu prvního pohovoru až po nástup do práce se vše „upeklo“ za nějaké tři týdny. Neměl jsem ale pocit, že by to bylo pod tlakem. Na jedné straně jsem měl dostatek času si všechno promyslet, na druhé straně jsem neměl čas příliš mudrovat.
Proč právě Polsko?
No, v podstatě to byla jediná nabídka, na kterou jsem reagoval. Velkou úlohu sehrálo i to, že komunikace se zaměstnavatelem byla velmi příjemná a přátelská. Polsko je sice zahraničí, ale já to tak nevnímám. Stále říkám, že žiju zahraniční styl života, ale necítím se jako že jsem v zahraničí. Pro mne bylo také obrovským přínosem, že jsem se dokázal přesunout někam, kde to bylo zajímavé a nové, ale zároveň známé. I aklimatizace byla poměrně jednoduchá. Cítím se tu jako doma. Je to o lidské a povahové blízkosti. Prostě nejsi tak úplně v cizině.
Čemu ses věnoval předtím?
Předtím jsem se věnoval organizování různých akcí a marketingové činnosti. Moje práce spočívala v organizování společenských akcí. Šlo o koncerty, festivaly a různé sportovní akce. Věnoval jsem se také řízení sportovního klubu. Když jsem hledal novou práci, bylo pro mě prioritou pracovat interaktivně s lidmi. Nejen mít zadané úlohy, ale spíš si vytvořit v práci vlastní životní prostředí. Nejen odpracovat, bouchnout dveřmi a jít domů. Pro mě musí být práce živá. Nechtěl bych práci, která by mě stresovala.
Jaký jsi měl cíl, než jsi začal pracovat v Polsku?
Mou prioritou bylo nějak to vydržet a zároveň zvládnout práci. To se mi od začátku relativně dobře dařilo. Nějaké dílčí cíle jsem si dal i v rámci toho, co nabízela společnost. Stanovil jsem si cíle, které jsem chtěl dosáhnout a postupně jsem je plnil. Kdybych to teď měl zhodnotit, tak za ty dva roky jsem v bodě, kdy se mi mnohé z nich podařilo splnit. Ale stále mám i cíle, které jsem si vytyčil a aktuálně na nich pracuju.
Myslíš, že v zahraničí je to náročnější než na Slovensku?
Já myslím, že v zahraničí to je stejné jako doma. Je to o tvé práci a tvých krocích. V zahraničí nedostaneš nic zadarmo. Někdo si myslí, že tam někdo rozdává peníze. Ale je to jen o tobě. Bez toho, že chceš pracovat a posouvat se, to nejde. Když přijdeš jen s tím, že chceš přežívat ze dne na den, nikam se nedostaneš a nikdo se o tebe nebude zajímat.
Tak jako na Slovensku, tak i všude ve světě jsou firmy, které si tě váží, a jsou firmy, které si tě vážit nebudou. Mám-li to zhodnotit na svém příkladu, mám pocit, že na místě, kde pracuju, má každý stejnou startovací čáru. Každý začíná na tomtéž. Nikdo, kdo projevuje iniciativu, není brzděn. Pokud chceš a máš zájem, důvěru dostaneš. Bez ohledu na to, odkud jsi. Pokud pracuješ a něco tomu obětuješ, máš maximální podporu. To se mi líbí.
Jak reagují Poláci na to, že jsi Slovák?
Záleží na tom, s kým se setkáš. Já jsem negativní zkušenost zatím neměl. Nestalo se mi, že bych se dostal do konfliktu, nebo že by se se mnou lidé nechtěli bavit. Kamarád se setkal s tím, že telefonoval s někým z rodiny v autobuse a byl slovně napaden. Něco v tom smyslu, že v Polsku polsky. Ale je to spíš o jednotlivcích. Všude jsou dobří i špatní lidé. Myslím, že Poláci vnímají Čechy a Slováky jako blízké národy. Když se setkávám s lidmi z pohraničí, cítím vzájemné přátelství. Vyprávíme si, jak jsme my jezdili do Polska a oni na Slovensko.
Jak reagují tvoji známí na to, že pracuješ v Polsku?
Jsou to spíš reakce, že moc nechápou, proč právě Polsko. Možná je to tím, že známe jen blízké pohraničí, které není bohaté. A tím pádem i lidé kolem mě tu zemi tak vnímají. Když jsou u nás nějaké zprávy o Polsku, tak je to o nekvalitním mase, nebo posypové soli. Bylo překvapující zjistit, že Polsko je z hlediska rozvinutosti země dost před námi. Je tu strašně moc možností, které na Slovensku nemáš. A i když je to země blízká, je v tom jak funguje o hodně dál.
Jak probíhalo tvoje stěhování?
Do Polska jsem jel sám. Měl jsem z toho trošku strach. Nebudu lhát, že ne. Bylo mi 28 let, takže jsem byl už dospělý. Ale i tak se obavy objevily. Pocházím z malého města a tady šlo o přesun do metropole. Přece jen Krakov je velké město. Měl jsem z toho trošku stres, protože mám radši pohodlí malého města, kde nemusíš řešit dopravu, přesuny, a všude se rychle dostaneš. Spíš se však strach mísil s očekáváním a vyhlídkou, že mě to někam posune. Bral jsem to spíš jako výzvu a motivaci.
Zaskočilo tě něco během prvních dnů?
Hned první zajímavá zkušenost byla s bydlením. Protože celý můj proces od poslání životopisu po přijetí byl velmi rychlý, neměl jsem čas chodit na obhlídky bytů a tak podobně. Na internetu jsem si našel byt, přijel jsem v neděli na místo (v pondělí jsem začínal v práci) a přišlo první překvapení. Dobré bylo, že byt byl asi 500 metrů od místa mé práce. Říkal jsem si, že to je super. Nemusím řešit dopravu, budu chodit pěšky. Horší bylo, když jsem otevřel byt s majitelem a zjistil jsem, že tu bude bydlet dalších šest lidí. Byl to jen dvoupokojový byt, ale majitel si ho předělal na sedm místností. Takže jsem si tam přinesl svou tašku, hodil jsem si ji k posteli a nemohl jsem se dostat k oknu. To byl tedy prvotní šok.
Pozitivně mě zase překvapila práce. Když jsem tam přišel, tak ta kultura, atmosféra a nálada, to bylo skvělé. To mě skutečně nadchlo. Velká skupina otevřených lidí. Hodně kultur. Lidé, kteří snažili být tvými přáteli.
Co ti dává tvá práce?
Pro mě má tato práce obrovskou přidanou hodnotu. Kromě zkušeností a vědomostí jsou pro mě největším přínosem lidé. Mnozí z nich se stali mou rodinou. S jedním kolegou bydlím v bytě. Dokonce máme narozeniny ve stejný den. Takže jsme téměř jako bratři. Dost velkou zásluhu na tom, že jsem tu už čtyri roky vydržel a mám to tu rád, mají právě oni.
Momentálně jsem v bodě, kdy odcházím do práce s tím, že necítím žádný stres, žádný tlak. Za čtyri roky se mi ještě nestalo, že bych šel do práce a říkal si „To zase bude dneska den“. Nestalo se, že by mě trápily špatné myšlenky, když přicházím nebo odcházím z práce.
Máš pocit, že se dokážeš posunout kariérně dál?
Myslím, že se dá postupovat i v rámci společnosti i v rámci jiných firem. Je určitě dost možností zaměstnat se kdekoliv v Krakově. Slovenský a český jazyk jsou dost žádané a zaměstnavatelům se nehledají snadno lidé, kteří by byli ochotni jít do Polska. Možná za to můžou i ty předsudky, o kterých jsme mluvili.
Pro mne je nepochopitelné zase to, že lidem například ze Svidníka, se chce přesouvat do Bratislavy a nepřemýšlejí nad alternativou Krakova, který je z Prešova nějakých 300 kilometrů. Máš přímé spojení a doma jsi za čtyři hodiny.
Můžeš porovnat náklady na život, stravu a ubytování?
Já jsem v Bratislavě nežil, ale mám známé, kteří tam žijí. Když jsem do Krakova přijel poprvé, měl jsem pocit, že životní náklady jsou tu nižší. Teď se to trochu zvedá, ale nemám pocit, že by to bylo špatné. Koupit byt je určitě výhodnější tady, než v Bratislavě. Totéž platí o podnájmech. Menší byt v centru Krakova stojí 1500 zlotých na měsíc. Většina bytů se pohybuje okolo 2000 zlotých.
Náklady na stravu a běžné potřeby jsou určitě nižší než na Slovensku. Takže je to tak, jako když jsme kdysi jezdili na nákupy do Polska. Ceny služeb jsou různé. Závisí to samozřejmě na tom, jaké máš nároky. Ale řekněme opravdu dobrý oběd s pivkem vyjde asi na 10 EUR. A to jsme v podstatě v turistickém ráji. Každý víkend je Krakov plný turistů.
Máš v Krakově oblíbená místa?
Celý Krakov stojí za návštěvu. Kam se člověk podívá, všude najde něco zajímavého. Vezměme třeba jen centrum a širší centrum. Nebo židovskou čtvrť. Ta je plná restaurací a kaváren. Záleží jen na tom, co člověk hledá. Je tu spousta míst pro různé lidi a různé subkultury. Historické centrum města, královský zámek Wawel, nebo jezera s plážemi, kde se dá koupat a grilovat. Blízko je i solný důl Wieliczka. Ten si pamatuju z dětství, ale teď jsem se tam ještě za ty čtyri roky nedostal.
Je velmi těžké vypíchnout konkrétní místo. Každý asi hledá něco jiného. Tady ani nepotřebuješ průvodce. Stačí se otočit, a ať hledáš zábavu nebo dobré jídlo, je tu všechno. I když je to velké město, působí přátelsky. Krakov nepodporuje doporučení. Moje podniky, které občas vyhledávám, když mi chybí domov, jsou hlavně tradiční české hospody. Dáš si tam české pivo, svíčkovou, guláš nebo smažený sýr. Slovenské čepované pivo se hledá hůř, ale obvykle mají lahvové.
Mám také v plánu zajet podívat se na polské moře. Já jsem u moře ještě nebyl. Viděl jsem hodně fotek a určitě bych chtěl poznat i sever země. Polsko je velké, a myslím, že i lidé a kultura se budou dost lišit. Chci z něho vidět co nejvíc. Dalším mým cílem je Varšava. Přestěhoval se tam kamarád, který je také členem mé polské rodiny. Určitě se za ním vypravím.
A chtěl bych vidět nějaký volejbalový zápas. V Polsku je to velmi oblíbený sport a zápasy bývají beznadějně vyprodané.
A co jídlo a pití?
Moje oblíbená byla vždy zapékanka. Ale musím říct, že lepší než v Krosně na trhu jsem zatím nejedl ani v Krakově. Co by lidi měli určitě ochutnat? Klasiku – žurek. Myslím, že polská kuchyně se od té naší příliš neliší. Například tu mají pirohy téměř stejné, jako jsou ty slovenské. A zapít je, je běžné třeba pivkem. (I když žurek se nemusí zapíjet hned). Nedá se říct, že bych narazil na něco speciálního nebo jiného. A pokud bych měl říct něco negativního, tak to, že všude dávají moc kopru. Když se mě někdo ptá na polské národní jídlo, říkám, že je to kopr. To je asi jediná věc, která mi vadí.
Tradiční polský nápoj, pivo se sirupem, beru jako zločin. Ale ořechová Soplica se smetanou, tzv. polské monte, mi chutná.
Jsou v Krakově slovenské komunity? Vědí lidé o sobě?
Určitě ano. I na Facebooku je skupina Slováků a Čechů v Krakově. Tam se řeší doporučení a spolujízda domů. My z práce také jezdíváme společně ven a vzájemně se tak poznáváme. Komunita tu je poměrně silná. Není problém se potkat a popovídat si s krajany. Určitě na to má vliv i to, že je tu hodně firem, které zaměstnávají Čechy a Slováky.
Jaký vliv měla na tebe práce v Polsku?
Pro mě to mělo přesně ten efekt, který jsem očekával. Změna, naučit se něco nového a dostat svůj život do vyrovnaného a spokojeného stavu. Tím, že jsem začal dělat něco jiného, mi v životě začala nová etapa, se kterou jsem maximálně spokojený. Ani na chvíli jsem nelitoval rozhodnutí odejít do Polska. Kdybych tu možnost měl znovu, neváhal bych. A kdyby měl takovou možnost někdo jiný, určitě bych mu doporučil, aby sa pro Polsko rozhodl.
Kde se vidíš za 5 let?
Když se mě na to někdo zeptá, většinou odpovím, že zatím se nevidím jinde. Nerad plánuju dopředu, protože jak se říká, „Člověk míní, pánbu mění“. Člověk neví, kde bude za týden. To, jak žiju a kde žiju, mi zatím vyhovuje. A dokud bude práce, bude to v pohodě. Takže nemám důvod Polsko opouštět.
