Tamara se i se svým snoubencem v létě 2020 přestěhovala do Varšavy. Nejen proto, aby byla blíž své rodině, ale aby začala novou kapitolu své programátorské kariéry.
Proč ses rozhodla pro Polsko?
Mám v Polsku rodinu. Díky tomu jsem měla možnost Varšavu několikrát navštívit už dřív. Město jsem si zamilovala. Když jsem dostala možnost pracovat remote (vzdáleně bez nutnosti být v kanceláři), rozhodla jsem se, že si chci vyzkoušet život právě ve Varšavě. Přece jenom je to něco jiného, když znáte město jako turista, než když v něm opravdu strávíte nějaký čas.
Jak sis hledala práci?
Firma, v které momentálně pracuji je malý startup. Sledovala jsem je asi půl roku předtím, než jsem tam začala pracovat. Když otevřeli pozici vhodnou pro mně, byla to otázka pár rychlých telefonátů a bylo rozhodnuto.
Bála ses před příjezdem něčeho?
Pro Varšavu jsme se se snoubencem rozhodli poněkud spontánně a na nějaké velké obavy nebyl moc čas. Přestěhovali jsme se z Brna, kde je poněkud jiná situace, co se týče bydlení. Trochu jsme se strachovali, jak si budeme hledat ubytování ve Varšavě, když budeme ještě v Brně. Nakonec jsme byli velmi mile překvapení a byt jsme měli vyřešený během dvou dnů.
Nevnímala jsem přesun do Polska jako stěhování do ciziny. Věděla jsem, že se stěhuji blíž mojí rodině, která by mi v případě nouze s čímkoliv pomohla.
Jak sis hledala ubytování?
Byt jsme si hledali sami ještě v Brně. Šlo to výborně. Vše jsme vyřídili online. Celkově je ve Varšavě obrovské množství pěkných bytů a je z čeho vybírat, narozdíl od Brna. I podpis samotné smlouvy proběhl bez problému online.
Jak probíhalo stěhování?
Nejtěžší část celého stěhování bylo rozloučit se s Brnem. Já jsem jinak zvyklá cestovat a přesouvat se z místa na místo. Cesty z východního Slovenska do Čech mě vyškolily. Máme auto, takže jsme ho naskládali věcmi až po strop a vyrazili na cestu s tím, že už se nevrátíme. Jeli jsme nadvakrát.
Jaká vzpomínka se ti vybaví při tvých začátcích v Polsku?
Stěhovala jsem se v srpnu 2020. Vzala jsem si dva týdny dovolenou a to jsem si opravdu užila přesně tu letní Varšavu, na kterou jsem se těšila. Tehdy tu nebyla žádná striktní opatření. Po dovolené to ale přišlo. Musela jsem si zařídit přechodný pobyt, PESEL, živnost, bankovní účet a spoustu dalších věcí. Mám pocit, že po úřadech a bankách jsem běhala snad měsíc. S tím jak propukla pandemie pracovalo na úřadech jen omezené množství lidí, takže dlouhým frontám a čekání se člověk nevyhnul.
Jakým jazykem v Polsku mluvíš a jak vnímáš polštinu?
K polštině mám velmi blízko a mám ji ráda. Jela jsem do Varšavy s tím, že se polsky pořádně naučím. Od podzimu už je ale zase skoro nemožné se setkávat s lidmi a tak mluvím hlavně slovensky v rodinném kruhu. Potkávám i pár Poláků, kteří ale rozumějí slovensky. Já polsky rozumím taky celkem dobře, jen to mluvení je problém.
Nevím, jak dlouho tu ještě budu. Snad budu mít možnost naučit se i pořádně mluvit.
Jaké tady máš kamarády?
Jak jsem říkala, mám tady ve Varšavě hlavně rodinu. Zdenko Fedeš je můj bratranec a spolu s jeho sestrou a jejich nejbližšími se setkáváme často. I když pracuji pro remote firmu, tak mám to štěstí, že mám přímo tady ve Varšavě tři kolegy. Párkrát už jsem se potkala i s nimi. Většinu času ale sedíme doma, jako všichni.
Co děláš ve volném čase? Máš ve Varšavě oblíbená místa?
Ve Varšavě to žije. Město nabízí nespočet míst pro mladé lidi a zároveň tu můžete každý den ochutnat jinou kuchyni. Z dřívějška tu mám pár oblíbených míst. Hala Gwardii, Hala Koszyki, Nocny Market, atd. Od srpna je ale většinu času lockdown, takže se tam nyní nepodívám. Namísto toho objevuji krásu varšavských parků a okolí města. Musím zmínit Kampinoski park narodowy. Tam se vracím moc ráda. Už se nemůžu dočkat, až se situace zase uklidní a budeme moct objevovat další krásy Varšavy.
Jak se ti tu žije v porovnání s Brnem?
Já a můj budoucí muž Brno oba milujeme a bylo opravdu těžké odjet. Varšava je ale skoro desetkrát větší a logicky nabízí mnohem víc příležitostí. Brno už jsme měli prochozené křížem krážem a ničím nás nepřekvapilo. Ve Varšavě na nás oproti tomu spousta věcí teprve čeká.
Obecně jsou v Polsku levnější potraviny. To mě mile překvapilo. Zároveň jsou kvalitní a většina běžných potravin je místních. Mám pocit, že životní náklady jsou tu nižší než v Brně.
Co sis myslela o Polsku než jsi ho zažila na vlastní kůži?
Mé rodné město leží pár kilometrů od polských hranic. Byla jsem zvyklá do Polska jezdit v podstatě od malička a proto Poláky ani nevnímám jako cizince. Vždycky jsem s nimi měla pozitivní zkušenost. V mnoha situacích jsou Poláci otevřenější, než my. Tady ve Varšavě mi taky lidi celkově připadají víc “open minded”.
Co je odlišné na polské kultuře?
Nevnímám žádné velké rozdíly. Slováci, Češi, Poláci… všichni jsme si hodně podobní. Nejen naše osobnosti, ale i sváteční zvyky a kultura jsou podobné.
Co ty a polská kuchyně?
Já jsem hodně velký fanoušek polské kuchyně. Žurek, pirohy, zapekanky, boršč, můžu úplně všechno, i několikrát týdně. Jediné co mě mrzí, že je polská kuchyně celkem těžká na trávení. Ale ještě mě to neodradilo.
Co děláš v práci?
Pracuji jako backend developer. Programuji v jazyku Python. Podílím se na tvorbě různých softwarových řešení SaaS (Software as a service).
Jací jsou tví kolegové? Jsou to Poláci?
Tím, že pracuji pro remote firmu, mám kolegy snad na každém kontinentu. Mám jich i několik tady ve Varšavě a v Krakově, kteří jsou Poláci. Měli jsme už možnost se setkat, ale momentální situace nám nedovoluje potkávat se pravidelně.
Když bys měla možnost to změnit, přestěhovala by ses do Varšavy znova?
Určitě. I když nás to stálo spoustu úsilí a opustit Brno nebylo jednoduché, posunulo mě to neskutečně dopředu. Kariérně jsem udělala obrovský skok a stálo to za to.
V čem tě Polsko změnilo?
Varšava mi rozšířila obzory. Ale hlavně mi pomohla vystoupit ze své komfortní zóny. V Brně jsem měla fajn práci, všechno jsme měli nastavené a bez problému jsme fungovali. V Polsku už nejsem zaměstnanec, ale živnostník a to s sebou nese spoustu změn, které mně ale ženou kupředu.
Zůstaneš v Polsku?
Ne. I když se mi ve Varšavě žije skvěle, chci ještě využít toho, že mám remote práci a cestovat. Příští rok chceme i s mým snoubencem vyrazit na různá místa v Evropě a u toho pracovat. Co bude dál, zatím nevíme.
Co bys vzkázala lidem, kteří o podobné změně, kterou jsi ty absolvovala, teprve uvažují?
Mám ve svém okolí lidi, kteří nevyužívají příležitostí, protože se bojí změn. Myslím si, že to je škoda. Každá změna je ze začátku těžká, ale ve výsledku vám vždycky víc dá, než sebere.
