Historie, umění a kultura v Gdaňsku

Gdaňsk má milovníkům historie, umění a kultury, chápané v tom nejširším slova smyslu, skutečně co nabídnout. Divadla, muzea, malé kino, operu či baltskou filharmonii. Tento článek představí s ohledem na jeho omezený rozsah zajímavé (z uměleckého hlediska) instituce, které se nachází ve Starém Městě nebo v jeho blízkém okolí.

Polská baltská filharmonie Fryderyka Chopina (Polska Filharmonia Bałtycka im. Fryderyka Chopina )

Začátky filharmonie sahají do roku 1945, do dob krátce po skončení 2. světové války. Inaugurační koncert pod záštitou Zbigniewa Tursko se uskutečnil 29. září v sále Katolického domu (Dům Katolicki) v Sopotech – orchestr se třiceti pěti členy představil skladby Fryderyka Chopina a Stanisława Moniuszko. Filharmonie a opera existovaly vedle sebe více než čtyřicet let, v roce 1993 však byly tyto kulturní instituce rozděleny. Roman Perucki, nový ředitel Baltské filharmonie, se při hledání sídla pro nezávislou filharmonii stal iniciátorem inovativního projektu inspirovaného zajímavým řešením, kterého byl svědkem:

Po měsíční cestě jsem se už měl vracet domů, když mě moji přátelé pozvali do Norrköpingu, obce vzdálené od Stockholmu zhruba 150 km. Na ostrově, v budovách staré teplárny, se nacházela filharmonie s domem uprostřed širokého foyer. A kromě ní – muzeum, restaurace, taverny a puby – skutečné kulturní centrum. Tehdy jsem si vzpomněl na ostrov Ołowianka a starou teplárnu, kterou chtěli zlikvidovat. Proč bychom něco takového nemohli postavit v Gdaňsku? Okamžitě po příjezdu, jakmile jsem vystoupil z tramvaje, vydal jsem se na Ołowianku. Podíval jsem se a řekl si – Tady postavíme novou filharmonii!

Polská Baltská filharmonie je dozajista místem, kde se můžete setkat s uměním nejvyšší světové úrovně. Je to centrum hudebního života severního Polska. Na symfonických koncertech, recitálech a komorních večerech se pravidelně představují ti nejlepší hudebníci a umělci z Polska a celého světa.

Muzeum 2. světové války (Muzeum II Wojny Światowej, pl. Władysława Bartoszewskiego 1)

V architektuře města je budova muzea součástí symbolického prostoru a zároveň památným místem. Nachází se v blízkosti historické budovy Polské pošty (Poczta Polska) a přibližně tři kilometry (plavbou) od poloostrova Westerplatte. Jsou to místa, kde v září 1939 vypukla 2. světová válka. Je třeba připustit, že design stavby je moderní, dokonce až futuristický a na první pohled nemá s bolestnou minulostí nic společného. Projekt stavby však není dílem náhody, o čemž se můžete přesvědčit, pokud si přečtete informace na stránce muzea:

Symbolickým vyjádřením vztahů minulosti, tedy války se současností a minulostí, je prostorové rozdělení muzea na tři zóny: minulost, která je ukryta v podzemí budovy, současnost, která je viditelná na otevřeném prostoru kolem muzea a budoucnost, která je vyjádřena prostřednictvím dominanty s vyhlídkou.

Hlavní výstava se nachází v podzemí a jejím cílem je ukázat válku, především z pohledu obyčejných lidí. Provádějí se zde dočasné výstavy i výstavy pod širým nebem. Cílem muzea je navíc provádět výzkum a plnit kulturní a vzdělávací funkci. Zajímavostí může být skutečnost, že muzeum bylo hostitelem polské fotbalové reprezentace.

Kultura v Gdaňsku: Shakespearovo divadlo (Gdański Teatr Szekspirowski, ul. Wojciecha Bogusławskiego 1)

Za svůj název vděčí divadlo každoročnímu pořádání Shakespearova festivalu, o čemž informuje i na svém webu:

GTS každý rok ve spolupráci s Nadací organizuje Shakespearův festival v Gdaňsku, v jehož rámci se představují díla Williama Shakespeara v podání polských, ale i světových umělců. Historie Shakespearova festivalu sahá do roku 1993, kdy Nadace Theatrum Gedanense poprvé organizovala Gdaňské Shakespearovské dny.

V případě Shakespearova divadla v Gdaňsku je slovo divadlo mnohem více sémanticky výstižné – nehrají se zde jen divadelní představení, ale probíhají zde i koncerty, výstavy, filmová promítání nebo prezentace zemí z pohledu umění (např. na prosinec naplánovaný Estonský týden).

Divadlo zároveň realizuje rozsáhlé vzdělávací aktivity zaměřené na lidi všech věkových skupin, protože myšlenka takzvaného otevřeného divadla předpokládá, že si v něm každý může najít své místo.